přispářěti, -ěju, -ie ipf.
k přispořiti
1. čeho/koho rozhojňovat něco/někoho, zvětšovat počet n. množství něčeho/někoho: abyšte dojili a rozkoší přispářěli ode všeliké chvály jeho [Boha] Pror Is 66,11 deliciis affluatis; hospodin přispářieše těch, ješto k spasení přicháziechu, na každý den BiblLitTřeb L2 A 2,47 (rozmnožoval BiblPraž) augebat
2. čeho k čemu přidávat, dodávat něco: zabitých k zabitým přispářeje [Achilles] s velikým křikem raněných TrojK 119r addit
3. čeho, čemu zesilovat něco: kterak bohatstvie pýchy přispářie, tato sě řěč omlúvá o tom JeronM 8v (v nadpise); ona [paní Katelina] vždy svému hněvu počatému slovy jest přispářela řkúci: … HynRozpr 184v
Sr. přispořovati
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
přispářěti (sě), přispářěti, přispářěti sě, -ěju, -ieš (sě), přispařovati (sě), přispařovati, přispařovati sě, -uju, -uješ (sě) ned. (čeho) rozmnožovat, rozhojňovat, zvětšovat (se)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přispářěti nedok. = rozmnožovati, rozhojňovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.