přisluhovatel, -e m.
k přisluhovati
pomocník, kdo někomu pomáhá: v čas napravovánie kosti měj lékař jednoho přisluhovatele LékSalM 671 ministrum
Jen tento doklad
Sr. přisluhač
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
