přisluhač, -ě m.
k přisluhovati
kdo přispívá někomu službou (pomocí), pomocník: Titus, bratr mój najmilejší a věrný přisluhač (přísluhač ed.) i spolusluha v hospodinu BiblOl C 4,7 (služebník BiblDrážď) minister; servi et ministri sluhy a služebníci vel a přisluhači VýklKruml 271r (J 18,18: sluhy a přisluhující BiblPad)
Jen Bibl
Sr. přisluhovatel
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
