přisěženie, -ie n.
k přisieci
1. přísahání, skládání (složení) přísahy, „přísaha“ 3: křivé přiseženie jest přisáhajíc mluviti křivdu s úmyslem zklamánie HusVýklB 44r; přijde li k přisežení, tu sám stuoj ZřízVlad b3v iuramentum
2. výrok s dovoláváním se někoho svatého n. něčeho posvátného pro potvrzení jeho věrohodnosti, „přísaha“ 2: tehdy by odpřisáhl sě aneb pravé viery …, aneb kacieřstvie a bludu, a tak neb by pod přisežením držal kacieřstvie neb blud HusKorO 147r; bibl. (boží) výrok stvrzující slíbené dobrodiní: bude [duše] nevěstú na tej věčné svatbě a přijednána tomu králi andělskému, s nímž ponese jeho přisěženie pravé milosti Aug 77r – jur.: kteráž pře jest přísahú dokonána, pro příčinu křivé přísahy neb zlé přiseženie nikdy nebývá odvolána PrávHorM 51r perjurii
Sr. přísaha, přisáhanie, zapřisěženie, StčS otpřisěženie
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přisahánie, přisěženie, -ie n. přísahání; přísaha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přisěženie, přisaženie n. = přísaha
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.