1. (o autoritě) co (k) komu přisoudit, přiřknout někomu na základě soudu: ti páni tak sirotky súdiechu, až jich dědiny sobě přisúdiechu DalC 95,26 (k sobě přisúdiechu DalL); tak stará rada vyznala, že Prokopovi poručenstvie nepřiřekla ani přisúdila ArchČ 4,355 (1414) – relig.: ten súdce mocný odsúdě na věčné zatracenie v oheň pekelný zlé všecky, přisúdí dobrým věčnú radost ŠtítSvátA 70v

2. (o autoritě) koho/co k čemu (činnosti, stavu), komu, s inf., s větou obsah. ustanovit, určit, zvl. na základě soudu: přisúdi Josue … jě [Gabaonské] k službě všeho lida i oltářě BiblOl Jos 9,27 decrevit; neb jest zapřisáhl [Bůh], že bohatí neokusí večeře jeho, ale chudé, mdlé, kulhavé kázal zváti a přisúditi BechNeub 175r; (koho k trestu) odsoudit: kniežata jerusalemská … přisúdivše ho [Ježíše] k smrti ComestK 261r – relig.: uzříš, ežť jest i tu [na kříži] súdil [Ježíš] mezi lotroma, jednoho přisúdil k věčnéj radosti, druhého zóstavil k zatracení ŠtítSvátA 160r – fig.: to podobenství sejra vymlúvá pána stvořitele, jenž jest nás v tvořidle vzkřísil, že naší zlostí a zkázou on vinen není, an i hospodyně zkázou sejra nebývá vinna, když neuskoupí se ho vosoliti, … než sajr vinen bejvá a přisouzen sviniem BechNeub 28v

3. co (provinění) k čemu (trestu) přidat navíc, přičíst: co jsú komu učinili [králové] bezprávného, zpoléhajíce na to právo, to vše ku pomstě přisúzeno bude ChelčSíť 141v