1. jur. (na kříži ap.) obřadně stvrzovat něco s vědomím božího trestu za případnou nepravdivost svého výroku: polože neb stáhna prsty na kříži, přiseže [přísahající]. A jestliže jednú neb druhé přisáhaje neprojde aneb prsty s kříže zdvihne, tehdy třetie bude mu rčeno, aby se opravil MajCarA 96 iurando; z těch [vladyků] mají tři přisáhati na kříži s kléskú a čtyři mají věrovati Půh 1,260 (1408)

2. na koho (Boha ap.)/co (posvátného), na kom/čem ap. přísahat, obřadně stvrzovat něco s dovoláváním se někoho/něčeho na důkaz věrohodnosti: chváleni budú vš<i>ckni, již přisáhajú v ňem ŽaltWittb 62,12 jurant; mnie, by byla většie věc přisáhati na čtení nežli na bóh ComestC 323v iurare

3. na čem (tvrzení), s větou obsah. ap. obřadně stvrzovat něco, přísahat, že…: ten, jenž jej viniechu, počě přisáhati, že nenie vinen OtcB 60v cum sacramentis affirmabat; tehdy [po kohoutím zakokrhání] Petr počě sě kléti a přisáhaje, že je neznal člověka toho ComestC 332v jurare – jur.: na tom přisáhám, že mi jest Jan z Krp učinil škodu DubA 7v

4. na čem, s větou obsah., s inf. ap. přísahat něco, zavazovat se k něčemu přísahou, slibovat něco pod přísahou: jě sě na tom přisáhati, že jeho stolec musí u Boleslavi státi DalC 42,35; jiná přísaha jest slibovánie, jíž kto přisáhá pravdu budúcí HusVýklB 45v–⁠ jur.: my Ladslav … král … slibujeme a přisáháme (přísaháme ed.) napřed pánu bohu i obyvatelóm téhož královstvie, že každý stav … máme a chcme zachovati ArchČ 4,419 (1453)

5. na koho s větou obsah. přísahou stvrzovat něčí skutek n. závazek: když Ametus přijide k dvoru královu, opět Adelricus též žalováše, přisáhaje naň, že jest podávil dceru královu GuallCtnostK 188; chce li ten pán svuoj hrad obrániti sedáním, tehdy má <z> těch [bojovat proti?] jednomu strýci, ješto přisáhati chce naň, že chce ssedati PrávŠvábA 121r