přirovnávati sě, -aju, -á ipf.
k přirovnávati, přirovnati sě
1. komu/čemu připodobňovat se, stávat se podobným: všecko stvořenie ot počátka svému sě počátku přirovnává, slúžě tvému přikázaní BiblDrážď Sap 19,6 refigurabatur; křesťan jest, ktož pána Jezukrista v skutciech následuje a jemu se v cnostech přirovnává HusKatechV 211v
2. komu/čemu vyrovnávat se někomu/něčemu, dosahovat srovnatelné úrovně (hodnoty), kvality ap. jako někdo/něco: otcem svým vzýváše [Kristus] boha, přirovnávaje sě bohu KristA 64v; tak veliká byla hojnost obilé, že se piesku mořskému přirovnávala BiblPraž Gn 41,49 (sě rovnalo BiblOl) coaequaretur
3. k čemu přizpůsobovat se něčemu: jakž piesen v tanci zpievají, takež sě lidé k tomu svými skoky přirovnávají MatHom 179
4. (k) komu/čemu podobat se, být podoben někomu/něčemu: coccus, čatr červený, oheň [znamená], neb v barvě sě jim přirovnává ComestC 74v assimilatur; velikú tesknost [měli milenci], jenž se smrti přirovnávala TristB 40r
5. k čemu hodit se, být přiměřený: vezme [člověk při modlitbě] slova z písma, ne sám jich vymysliv, ale že sě k jeho žádosti přirovnávají ŠtítVyš 80v verbis … consonantibus
Sr. připodobnávati sě, rovnati sě, StčS podobati sě