přiroditi sě, -źu, -dí pf.
k přiroditi
1. komu narozením přibýt k někomu: dobrému Jakobovi v témž břiše pospolu přirodil se jest Ezau PříbrZamP 212r
2. k čemu (stavu n. ději) narodit se, zrodit se do nějakého postavení n. za nějakým účelem: k tomu sme sě úsilí přirodili OtcB 181r; aby jemu bylo dáno, k němuž [„obyčěji“] sě jest přirodil BiblOl 2 Mach 11,24 concedi sibi legitima sua
3. k čemu (vlastnosti) nabýt okamžikem narození nějaké kvality: hospodine, … ukaž … svú přirozenú dobrotu, … jako s ty sě k niej přirodil UmučRoud 260
4. k čemu (majetku) narodit se s nárokem na něco, narozením získat nárok na něco: protož jeho [Arnošta] poslušni biechu [jeho lidé], … jako by se tu byl zrodil (byli zrodili rkp.) aneb k tomu zboží přirodil (přirodili rkp.) BawArn 4425
5. (o neosobním činiteli) komu stát se vlastní okamžikem narození: domácie bezprávie, tať se ihned doma rodie a každému volenému jako přirodie, jako dobrému Jakobovi v témž břiše pospolu přirodil se jest Ezau PříbrZamP 212r