přiraziti sě, -žu, -zí pf.
k přiraziti
1. k komu/čemu přitisknout se k někomu/něčemu, přimáčknout se na někoho/něco: Boleslav sě k bratru přirazě, jě sě na lidi volati DalC 30,48; jehož [anděla] uzřěvši oslicě i přirazi sě k stěně BiblOl Nu 22,25 (přivinu sě BiblPad) junxit se parieti
2. k komu/čemu přihnat se, přiřítit se: k tělu [Patroklovu] vší silú se přiraziv [Merion] s množstvím lidu bojovného TrojK 121v; když člověk … cožkoli jiného miluje kromě boha, hned mezi nepřátely upadne a hned se diáblové přirazí a oskočí člověka, aby ho v tom držali BechMuz 134v – fig.: činí li [člověk] zle, ihned přirazí (pṙirażí rkp.) sě svědomie HusDcerkaH 214v
3. k komu připojit se, přidat se: viděl jsem anjela božieho … i přirazilo se jest k němu jako tři sta mužuov a šli jsú v boj ŽídSpráv 244
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
přiraziti sě, -žu, -zíš sě dok. přitisknout se, přiskočit; vpadnout (do řeči), ozvat se, přihlásit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přiraziti sě dok. = vpadnouti, ozvati se, přihlásiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.