připověděnie, -ie n.
k připověděti, připověděti sě
1. jur. k čemu (soudu) předvolání, obeslání, vyzvání k dostavení se: o připovědění k soudu PrávŠvábE 52r (v nadpise)
2. jur. pohnání, žádost o předvolání někoho před soud: nechce li on toho učiniti, tehda obdrží onen svój rok a pro to nepravé připověděnie musí on právu vetovati PrávSasE 71r; připovie li jeden druhého a nepřijde před právo, kterýžto připověděnie učinil jest PrávSasE 72v
3. jur. přihlášení právního nároku před soudem: Lidmila … připověděla sě jest ke všemu sboží …, k kterémužto připovědění (přiepovědění ed.) … páni také jsú svú plnú vóli dali TeigeMíst 1,189 (1426); post talem anuncciacionem připovědění iuri parere za dostánie práva caucionaverunt zaručili jsú SSL (LibLun 7,5r, 1443)
Sr. přípověd, přirčenie, StčS obeslánie, pohnánie, povolánie