připohnati, -ženu, -žene pf.
k pohnati
1. jur. koho k čemu (listu) zažádat o obeslání někoho, aby byl přinucen k plnění závazku uloženého něčím: otec mój nebožčík p. Ješek Puška připohnal k listu Víška, otce Vokova Kanzarova, jakož jeho list mám Půh 1,299 (1408); Mikuláš listu neměl při sobě, ješto k němu připohnal Půh 1,310 (1409)
2. jur. koho čím (právem) přěd koho pohnat, přivolat k zodpovědnosti v souladu s něčím: my svrchupsaní měšťané … dáváme plnú moc, … aby nás i potomky naše připohnali … duchovním právem před našeho pána arcibiskupa ArchČ 16,89 (1392); z toho [neplnění závazku] jsem narčen a právem zemským připohnán Půh 4,309 (1460)
3. jur. dial. (mor.-slez.) co zažádat (dodatečně n. opakovaně) o „póhon“ kvůli něčemu: Mareš s Hradce připovédá se …, že jemu Rajský … drží … bezprávně jiho ves … A k tomu to zbuožie připohnal z C a X kop PrávOpav 1,38 (1440)
Sr. připohoniti