připadovati, -uju, -uje ipf.
k připásti, -padu
1. (o abstraktním) na koho doléhat na někoho, postihovat někoho: ať by těžký sen na nás nepřipadoval KancJist 98
2. (o nároku) na koho připadat, přecházet: věnná práva na bližnost nepřipadují Půh 5,28 (1476); věnná práva na bližnost připadují PrávOpav 2,97 (1477)
3. filoz. (o vnějším projevu, vlastnosti něčeho) na koho být součástí něčí podstaty, patřit k něčí podstatě: poněvadž tu nenie viec žádné bytnosti aneb podstaty chlebné nežli Kristus pán a samy zpósoby zuostávají, jenž na boha nepřipadují, neb buoh nenie ani okrúhlý, ani bielý, ani mokrý HilPřijA 122
Sr. připadávati