připadati, -aju, -á ipf.
k připásti, -padu
1. kam padat, klesat: když lev řéve, jiná se zvieřata strachují a připadají až na zemi RokPostK 424v
2. (o časově ohraničeném ději n. stavu) (náhle) přicházet, objevovat se: pakli člověk má zimnici, ješto slóve třetinice, neb třetí den připadá, vodu má sprvu červenú a hustú LékFrantA 31v; studenost dvakrát nebo třikrát přes den připadá LékRhaz 30
3. (o nežádoucím) na koho doléhat na někoho, zachvacovat někoho: strach na mě připadá JakBetl 62r; když na ně [křesťany] ta trápenie od svědomie tak těžce a náramně připadají, že se ihned ve všem dobrém rozpakují PříbrZamP 158v
4. admin. (o majetku, nároku) na koho připadat někomu, přecházet na někoho, dostávat se smluvně do něčího vlastnictví: což se dotýče duchovních dědin a platuov, že to na Královu Mt za odúmrt nepřipadá ArchČ 3,327 (1457); statkové jich že vždy s přítele na přítele najbližšího připadají podle kšaftu zřízení a udělání ArchČ 15,325 (1497)
5. admin. (o vině) připadat, dostávat se k soudnímu projednání: kdyby opět které viny na soudech byly a připadaly, z toho a z těch rychtáři má býti třetí groš, třetí peniez a třetí haléř ArchČ 22,16 (1461)