připadávati, -aju, -á ipf.
k připadati
1. (na) koho napadat někoho, útočit na někoho: irruitis připadáváte MamKapR 89r (Ps 61,4: obořujete sě na člověka BiblDrážď, rukujete sě člověka BiblOl, připadáte na člověka BiblPad)
2. (o majetku) na koho připadávat na někoho, dostávat se do něčího vlastnictví: aby na najbližšie přátely po meči odúmrti připadávaly ArchČ 5,364 (1467); taková zbožie a nápady k nám a budúcím margkrabiem moravským příslušeti a připadávati budú ArchČ 10,286 (1484)
Sr. připásti, -padu, připadovati