přinucovati, -uju, -uje ipf.
k přinutiti
1. koho k čemu, s větou obsah. přinucovat, donucovat, nátlakem (hrozbou, násilím ap.) nutit: ty zjímané vazbú a mukami přeukrutnými snuzujíce přinucují mocí a hrózú, aby se s nimi umlúvali MajCarA 36 cogunt; tovaryšie od mistruov nemají přinucováni býti k dělání barvy, leč by kto chtěl z své dobré vuole ArchČ 14,479 (1466)
2. koho k čemu, s větou obsah. přivádět, vybízet, pobízet: ktož k spravedlnosti přinucijí mnohého, jako hvězdy [zářit budou] <u> věčné věčnosti Pror Dn 12,3 erudiunt; k tomu vás přinucuji a proši, abychom sě utekli k tej milostivej Panně Mariji WaldhPost 92v; (o okolnostech) vést: řeči vašeho ciesaře přinucují mě [Alexandra] k tomu, abych to učinil AlexPovB 244r
Sr. přinúcěti