přinúcěti, -ěju, -ie ipf.
k přinutiti
1. koho s větou obsah. přinucovat, donucovat, nátlakem (hrozbou, násilím ap.) nutit: královské moci naše hrozná mocnost přinúceti má, aby pokojni byli, jež hřiech pozdviženie a pýchy zdzvihuje MajCarA 45 cogere
2. koho s větou obsah. pobízet, vybízet: poče nás přinúceti [hostitel], abychom pokrm přijěli OtcC 35v (ponúcěti OtcB) adhortari
Sr. přinucovati
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přinúcěti, -ěju, -ieš ned. nutit, pobízet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přinúcěti nedok. = nutiti, pobízeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.