přikloniti sě, -ňu, -ní pf.
k přikloniti
1. k komu/čemu přiklonit se, naklonit se, přiblížit se: sidešta oba [sv. Antonín a Pavel] nad studnici …, potom maličko vody sě přikloníce napišta OtcA 409r (příklonmo OtcB) prono ore; viděla sem [sv. Alžběta] nebe otevřieno a Kristus přikloniv sě ke mně, těšil mě ŠtítAlžb 478v
2. k čemu/komu přiklonit se, zaujmout příznivé stanovisko: zkřikněm všickni věrní k milému bohu, ať se ráčí přikloniti k našemu sboru VýbMat 2,248 (Žaloby na husity II); (k tvrzení ap.) uvěřit něčemu: múdrého mužě zvláštnie opatrnost jest zkušovati rad, a ne brzo lehkým věřením ke lžem sě přikloniti SenCtnost 264r prolabi
3. čím (myslí) k čemu, aby… přiklonit se k něčemu, rozhodnout se pro něco: boží náměstek Innocencius třetí … přiklonil se jest myslí, aby milostivé přivolení dal prosíciemu Frant 18r inclinatus animo est; často jsú od krále odpuščenie prosili [páni] a král pro velikú milost, kteroušto k nim mějieše, k povolení nemohl sě přikloniti CestMil 9r
4. k čemu (pocitu) oddat se něčemu, ponořit se do něčeho: jestliže se k tomu [tělesné žádosti] přikloní a přichýlí [člověk] …, budeť zlý a biedný, neb skrze tu milost bude zbaven lepšieho dobrého SolfA 68v
Sr. přichýliti sě, StčS nachýliti sě, nakloniti sě