přihlédnúti, -nu, -ne pf.
k hleděti
1. k čemu pohlédnout, pohledět, podívat se (pozorně) na něco: aby jimi [dlahami] uvázal úd bez zakrytie rány, aby na všaký den k ráně mohl přihlédnúti a ji léčiti LékSalM 686 videre; bez předmětu vzhlédnout: přihlédni a viz! KarŽivA 353 (vzezři KarŽivC) respice – fig.: v tom přihlédni ne jedniem vokem, ale oběma k sobě a nalezneš sebe ku pikhartóm přirovnaného KorMan 40v
2. k čemu, o čem přihlédnout k něčemu, obrátit zřetel, pozornost k něčemu, vzít v úvahu něco, zaměřit se na něco: dále [ve výkladu] o poslušenství při lidech také přihlédněme KorMan 15r; k tomu ke všemu [právním zvyklostem] přihledše a pilně rozváživše, takto jsme … svolili a potvrdili [my, král] ArchČ 10,314 (1493)
3. k čemu/komu dohlédnout na něco/někoho, postarat se o něco/někoho: třebať jest vám [Táborským] k tomu se pilně přičiniti a k tomu spěšně přihlédnúti, ať by vás dále nezavedli [nespokojenci] ListářRožmb 2,284 (1443); k zmařenému knězi moc má přihlédnúti buď duchovnie, buď světská KorMan 162v
Sr. přihlédati, StčS nazřieti, popatřiti