přiházěti sě, -ěju, -ie ipf.
k přihoditi sě
1. (o jevu) naskýtat se, vyskytovat se, objevovat se: mnoho jich jest, kterým pokoj, život, bezpečnost, zdravie tolik přihází se z hodného … poddánie Čtver 69r contingit; o zelenosti a černosti, kterážto se přiházie na všelikém údu z úrazu rozličného LékSalM 207 contingente
2. (o události ap.) komu přiházet se, dít se někomu, potkávat někoho: zisk se ztrátú vždy na vázě, neb sě to často přiházie, jež zlé s dobrým přicházie AlxV 1993; toto všecko v podobenství přiházelo sě jim EvOl 159v (1 C 10,11: sě jim stáváše BiblDrážď) contingebant; (o nežádoucím) postihovat někoho: jsú spravedliví, jimžto se přiházejí zlé věci BiblLit Eccl 8,14 (na něžto spadá zlá příhoda BiblDrážď, ješto se jim zle vede BiblPraž) quibus mala proveniunt
3. neos. hodit se, patřit se, slušet se: non capit: vulgaris una habet nelze, altera nepřiházie sě vel nepříleží VýklKruml 258v (L 13,33: neslušie proroku zahynúti kromě Jeruzaléma BiblDrážď non capit prophetam perire extra Jerusalem)
Sr. dieti sě, konati sě², přihozovati sě, stávati sě