přiháněti, -ěju, -ie ipf.
k přihnati
koho k čemu, s inf. čím přinucovat, nutit k něčemu: skrze rány mnohé božie, kterýmiž mne přiháněl připravovati se k smrti JakZjev 451v; ten [císař] poče Gallikana násilím k diáblovým modlám přiháněti PasTisk 107r (puditi PasKal)
Sr. přihoniti 4, puditi
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přiháněti, -ěju, -ieš ned. (koho k čemu) dohánět, pobízet, nutkat, nutit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.