přietelnicěčka, -y f.
k přietelnicě
expr. přítelka (arch.), přítelkyně, žena jsoucí s někým v důvěrném, osobním, přátelském vztahu, „přietelnicě“ 1: kterak jsi tak velmi krásná, přietelnicečko má BiblDrážď Ct 4,1 (přietelnicě BiblOl) amica
Ojedinělý doklad, tvořeno neústrojně. Editor BiblDrážď V. Kyas chápe jako slovo vytvořené písařem pro vyplnění řádku
Sr. přietelkynicě, přietelnička