přietelný adj.
též přátelný adj.
k přietel
1. (ve funkci gen.) přítele, přátel: Ahiere údolé přietelné nebo život přietele VýklHebrL 177v vallis amica
2. (o daru) přátelský, pocházející od „přietele“ 1: strach boží … jest přietelný dar ducha svatého AlbRájA 12v
3. (o člověku) přátelský, projevující se jako „přietel“ 1: od dobrých a přátelných [lidí] nebezpečnějšie jest trápenie duše dobré a škodlivějšie … nežli od zlých a cizích PříbrZamP 199r
4. (o člověku) vážený, milý: bude [bohabojný člověk] … před bohem velmi vzácný a mocný a po všem nebi slovutný a přátelný PříbrZamP 254v
Sr. přietelivý, přietelský