přietelkyni, -ě f.
dolož. jen přietelkyně, -ě f.
k přietel
1. čí přítelkyně, žena jsoucí s někým v důvěrném, osobním, přátelském vztahu: když nalezne [ztracenou minci], svolá [žena] přítelkyně a súsedy EvVíd 28v (L 15,9) amicas; otevři mi, sestro má, přietelkyně má, holubice má BiblPad Ct 5,2 amica – v obr.: ta [církev] jest jemu [Kristu] velmi milá, již bude chváliti řka v Kantikách: Všechna krásná, přítelkyně má HusProv C3r (sr. Ct 4,7: přietelničko BiblDrážď amica)
2. koho/čeho, čí přívrženkyně, stoupenkyně, podporovatelka: Druziana, ta byla veliká přítelkyně svatého Jana PasKal 22r dilectrix – fig.: neroď hověti lakotě, kteráž jest přietelkyně břicha AlbnCtnostA 127r
3. příbuzná, žena jsoucí s někým v příbuzenském vztahu: viec vyňal [Bůh] … mateř, macechu, sestru, vnuku, tetu, přietelkyni, strýnu, zelvu ComestC 90r amita; brala sě jest [Panna Maria] … k svéj přietelkyni Elžbětě svatéj LyraMat 17v ad congnatam; jaká (přirozená) pokrevní příbuzná: přítelkyně své přirozené v druhém pokolení ženy sobě berú [tamní muži], také i macochy CestMil 37v consanguineas
Sr. přietelkynicě, přietelnicě, přietelnicěčka, přietelnička, rodička, StčS nepřietelkyni