přietelivý adj.
k přietel
(o chování ap.) přátelský, vlastní „přieteli“ 1: to jest přietelivé milovánie a to milovánie svého užitka nehledá AlbRájC 22r, pod. AlbRájC 24r
Jen AlbRáj
Sr. přietelný, přietelský
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přietelivý, přietelný, přietelský adj. přátelský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.