1. přímý, rovný, „pravý“ 1: ktož má nehty přiemé, črvené a světlé, rozumný jest Hvězd 68v; (o cestě ap.) přímý, neodchylující se od přímého směru: kroky přiemé čiňte nohám vašim BiblOl Hb 12,13 rectos; „přiemú cěstú“ ap., „přiemým během“ přímo: přímú cestú přivedl mě do domu bratra pána mého BiblPraž Gn 24,27 recto itinere

přiemú měrú přímo, přímým směrem: když by štolníci … přímú měrú berúce sě, rudu nalezli PrávHorM 27v directa … linea

na přiemo v přímém směru: každá hora měřená sedm lánuov drží na přiemo PrávHorM 19v in directum

2. (o těle, předmětu ap.) přímý, vzpřímený, vedoucí přímo vzhůru: kořenie ranné … jmá stvol … přiemý LékVodň 271r; člověk jest jako strom …, hlava … jest jako kořen …, ruce … jsú jako větvie …, člověk sám … jest znositého života …, jest přiemého života Hvězd 62r

3. (o člověku, srdci, úmyslu ap.) přímý, upřímný, nefalešný, nezáludný: jakož jest [člověk] přiemého života, takež aby byl přiemého úmysla Hvězd 62r; kdež přiemé vuole nenie k bohu RokJanB 111r

4. (o činu ap.) správný, náležitý: což přiemého jest před ním [Bohem], budeš li činiti …, žádného neduhu … neuveduť na tě BiblPraž Ex 15,26 rectum

5. skutečný, opravdový: vedlé člověčenstvie byl [Ježíš] člověk přémý, pravý RokJanB 42v