1. (o počitatelném) přečetný, vyskytující se v nadmíru velkém počtu: netřěba mi tvých přielišných slóv PasMuzA 143; ovoce jeho [stromu] přielišné a pokrm všech na něm BřezSnářM 9r
2. (o hromadném) přepočetný, skládající se z nadmíru velkého počtu jednotlivin: rytieřstvo přielišné, jednak oni, a jednak oni na zemi padají PulkR 108; neokazovati [má dobrá královna] do sebe pýchy veliké, ani přielišný oděv, ani v přielišné čeledi ŽídSpráv 71
3. (o látkovém, abstraktním) přehojný, nadmíru hojný, vyskytující se v převelikém množství: když ty máš přielišné zbožie …, nebývajž skupcem takým BawEzop 2768; anebo sě stává [nedostatek tekutin v těle] … od přielišného potu LékMuz 3v
4. bibl. (o prostoru) čeho přeplněný něčím, obsahující nad míru veliké množství něčeho; dolož. jen fig.: usta tvá přielišná biechu zloby ŽaltPod 49,19 (plna biechu ŽaltKlem, hojnost měla BiblPad) abundavit
5. (o vlastnosti, okolnosti) převeliký, značný, dosahující vysoké míry: která jest přielišná velikost moci v nás BiblDrážď E 1,19 (přěveliké EvOl, převysoká BiblPraž) supereminens; tu [na Olympu] pro přielišnú řiedkost povětřie ptáci nemohú živi býti ComestC 17v nimia
6. (o ději, stavu) přesilný, nadmíru intenzivní: přielišnú jmám radost BiblDrážď 2 C 7,4 (hojnú BiblPraž) superabundo; když tok jest přielišný …, přivodíť vodné tele, bledost, mdlobu LékRhaz 164
7. (o činnosti) nadměrný, přílišný, nadmíru (často) konaný: jest jěšitenstvie a péčě přielišná BiblDrážď Eccl 4,4 (zbytečná BiblPad) superflua; 9anebo sě stává [nedostatek tekutin v těle] … od přielišného běhánie na chyšku LékMuz 3v
8. (o množství) převeliký, nadmíru vysoký: odkad nemoci a smrt nečasná? … z přielišného množstvie krmí JeronM 11v; takovéž … rúhanie děje se … od přielišného množstvie lidu duchovního ChelčPost 88v
9. (o věci) nadbytečný, zbytný: přílišné a nepotřebné věci v klášteřích dělají a malují [mniši] HusSvatokup 155r; zpodst. n. co je nadbytečné, zbytné: svět hyzdí ten zákon, že velí jedné na potřebném dosti mieti a nechati přielišného ŠtítBrigP 85r
10. (o oděvu) nadmíru okázalý: neokazovati [má dobrá královna] do sebe pýchy veliké ani přielišný oděv ŽídSpráv 71
11. (o osobě) na čem rozmařilý, marnotratný, nadmíru utrácející za něco: každý pyšný jest nezbedný, přielišný na rúše Kruml 315; zpodst. m. rozmařilec, marnotratník, kdo je marnotratný: přielišní, jenž obecně slovú marnotrátcě, ti dávají, kdež nemají dáti, jako hercóm, ženám na freji, na opilstvie, obžerstvie HusPostH 138v