přiekora, -y f.
přěkora, -y f.
sr. stsl. koriti
příkoří, pohana, potupa, urážka: neroď sě báti přiekor lidských ani porúhanie jich boj sě JeronM 25r; aniž jsme jaké tobě příkory učinili BiblPraž Gn 26,29 nec fecimus quod te laederet
Sr. ESJS s. v. koriti. Při rekonstrukci formální podoby vycházíme z názoru Machkova (v. Machek, Etym. slov.² s. v. kořiti), který považuje za fundující psl. sloveso *perkoriti; jiný výklad podává Rejzek, Český etym. slov.s. v. příkoří. Sr. též Š. Šimek, Struktura v jazyce, jazyk v komunikaci, 2017, 89–97
Sr. přiekoř, přiekořizn