přiekořist, -i f.
sr. přiekořizn
příkoří, pohana, potupa: holomečkové mnoho božiemu služebníku příkořisti činiechu OpatMuz 3v; Šimona … poručníka aby poctivě chovala [vdova] a potřebu tělestnú dávala vedle sebe, jemu žádných příkořistí (přikořistí ed.) nečiniec ListářPlz 1,342 (1432)
Jde zřejmě o formální obměnu původního přiekořizn, které se na základě věcné souvislosti přiklonilo ke kořist
Sr. přiekora