přiehba, -y f.
přěhba, -y f.
přieheb, -hbi f.
přěheb, -hbi f.
přieheb, -hba/-hbu m.
přěheb, -hba/-hbu m.
přiehbie, -ie n.
přěhbie, -ie n.
k přěhnúti
ohbí, pohyblivé spojení kostí, kloub: přiehba verteba KlarGlosA 1318 (De membris); přistúpichu kosti k kostem, každá kost k svému přiehbu ComestC 220v ad iuncturam; jest li rána na přéč na lokti, na přiehbi vnitřnie LékSalM 507; tehdy [při křeči] mají býti mazány příbhie dietěte olejem fiolovým LékŽen 82r
Ojed. dolož. též v podobě přiehlba a přiehlbie
Sr. přiehyb, přípřiehba