přiechod, -a/-u m.
přěchod, -a/-u m.
k přěchoditi
1. čeho, kam přechod, přejití n. přecházení: ostřižko tonsor, phase přiechod KlarGlosA 2657 (De nautis); beránka, t. boha, … u bielém rúšě po příchodu, t. po umučení, Črveného moře, t. tohoto světa HymnUKA 49v post transitum
2. bibl. pesach, jarní židovský svátek slavený na památku božího trestného projití Egyptem a vysvobození Židů z egyptského otroctví: příchod, t. velikonoc HymnUKA 48v pasca
3. přěs co přechod, místo užívané k přecházení něčeho: tu mají [zloději] přiechod … pod jezem přes řeku PoprRožmb 41v (1423)
4. jaký (vodní) tok: jako lilium, jenž jest u přiechodě vodném BiblDrážď Sir 50,8 (též BiblLitTřeb, v jití BiblPad) in transitu aquae
Sr. přieštie, příchod, StčS próchod, přějitie