1. koho/čeho chytit se, přidržet se: Joab … přichvátil sě rohu oltářového BiblOl 3 Rg 2,28 (chopil se BiblPraž) apprehendit; veliký had přichvátiv se jeho [sv. Pavla] ruky i uštnul jej ŠtítKlem 4v (sr. A 28,3: popadl jej za ruku BiblLitTřeb invasit manum eius)

2. čeho (nabízeného) chopit se něčeho, rozhodnout se pro něco: polož svini zafier, zlato, s druhé strany kydni mláto, spieš sě mláta přichvátí Spor 81r; čehož sě koli přichvátíš [králi], tam mnoho lidu obrátíš FlašRadaA 395

3. čemu (?) přitisknout se k něčemu: temných kútóv poče [myš] hledati, tuž se pak i zdi přichváti BawEzop 688

4. komu připojit se, přidat se k někomu; dolož. jen v obr.: sprostnost vieře bývá mátě, lest nevěře se přichvátie BawEzop 1831

5. (o negativním, zvl. o nemoci) koho (gen.) zachvátit, postihnout někoho: když se lva starost přichváti, … sebú móže sotně hnúti BawEzop 844; ktož jej [pelyněk černobýl] horce pí, když se ho studená nemoc přichvátí, ihned jí zbude LékJádroD 318; bez předm. spěšně se dostavit, objevit se: ktož jej [„benedikt“] vyryje …, když se pravá nemoc přichvátí, ihned bude uzdraven LékJádroD 309