přěvelmi adv., ojed. přěvelmě (sub 2); k velmi, velmě
1. [o ději, stavu] převelmi, převelice, nadmíru; [o jednání] s mimořádnou intenzitou: daj mi vařenie svého…, neboť sem przyewelmy ustal BiblMuzSZ Gn 25,30 (velmi ~Pad, náramně ~Praž) oppido; tu jě [sv. Otce] prziewelmi mučichu OtcB 97a incredibiliter; pṙewelmi sme zajisté shřěšili v řěči této BiblPad 1 Esd 10,13 (úřitně ~Ol, velmi ~Lit, náramně ~Praž) vehementer; voda její [„fioly“] čistí przewelmi rány LékFrantA 122a; kteráž [Ježíšova milost] se pṙewelmi rozhojnila v nás AktaBratr 1,149b; Pražští převelmi rádi ihned…poslali mu [Žižkovi] jízdných a pěších BřezKron 471 libenti animo
2. [o vlastnosti] převelmi, převelice, v mimořádně velké míře: Pṙewelmi nemilostivě veň bil BawJetř 685; s przewelmy velikým množstvím…proti nám [Čechům Uhři] na poli bychu PulkB 174 inenarrabili; tento svět hořký a pracný a przyewelmye nepokojný ŠtítSvátA 140b; kterak jedna žena s svým mužem byla prżewelmy zle PovOl 252a; o té przewelmi krásné panně TrojK 82b, pod. KancJist 56; někteří jsú převelmi lakomí VýbAkad 2/2,178 (Marini)
Sr. přěnáramně, přěvelicě