přěvýšenost, -i f.; k přěvýšený
1. relig. čí (boží) svrchovanost („přěvýšenie“ 2): ač jest [Bůh] ve všech věcech…, ale však zvláštním obyčejem jest v spravedlivých…a nejzvláštněji pṙewýſſenoſt jeho se stkví v blahoslavených skrze slávu AktaBratr 2,115a
2. čeho [vlastnosti] mimořádná, výjimečná míra: tento [David] prvý byl volen za krále vedlé vóle božie…a také pro przewyſſenoſt svatosti jeho LyraMat 14a propter excellentiam. – Sr. přěvýsost, přěvýšenie 3