1. relig. povýšení, povznesení ke slávě („povýšenie“ 3): dosti j k spasení strpěti pokorně protivenstvie, ale ku przewyſſenij slušie až radovati sě v protivenství ŠtítSvátA 234b; ve mnohém…podlé šlechetnosti przewyſſenije bude, przewyſſenije i v odplatě t. 235a; proto nazývá [Kristus své umučení] przewyſſenim, neb to umučenie trpěl z veliké, přěvýšené lásky a…v veliké pokoře a…chudobě RokLukA 191b, pod. t. 191b

2. relig. čí, čeho (nad co) nadřazenost, nadřazené postavení, svrchovanost: pro své [tj. boží] przewyſſeníe nade všecko ŠtítPař 2a (v. nevyprav́ený 1); vycházeje [Bůh] svým przewyſſenim nad smysl lidský t. 2b; v svých písmiech kladete pṙewyẛenie té svátosti oltářnie nad svátosti židovské ChelčBisk 76b

3. čeho mimořádně vysoká hodnota: jeho [Krista] vyznal synem božím pro przewyſſenie daróv a milostí RokJanB 23b; toto [Kristovo ukřižování] zvláště slóve dielo jeho [tj. boží] pro przewyſſenie skutku t. 52a; okazoval [Kristus] moc v przewyſſení ctností t. 116b; excellencia pržewyſſenie SlovKlem 45b (ubertrefflichkeit DiefGlos 214), pod. t. 44a eminencia. – Sr. přěvýšenost 1

4. (čeho [zákona]) přestoupení, překročení: pṙewyẛenie těch zákonóv záleží na zlé žádosti JakVikl 200b. – Sr. porušenie 6, přěstúṕenie 3