přěslicě, -ě f.; k přiesti
1. přeslice, tyč, na níž je navlečen len určený k spředení: oprávěj svú przẏeſlẏczu MastMuz 384 (v. oprávěti 3); colus sit przieslicze KlarGlosA 2565; przyeſlyczy a jehlú…ztravy a oděvu dobývala s [P. Maria] ZrcSpasK 104; když sú jí [Alžbětě] z rukú vzeli przieſlyczy, aby odpočinula ŠtítAlžb 486b; przieſliczy se živila [Grizelda] GrizM 154a; tkadlci a ženy předli na kolovrátcích i na przeſliczich ŽídSpráv 116; fusarius…qui facit fusos kto przeſlicze, kužely neb vřetena dělá VodňLact K2b; peněz nemám, jedné obierám se jako chudá žena po přeslici, an již holdové scházejí ArchČ 1,238 (1472)
2. ♦ po přěslici, s strany přěslicě [o potomstvu] po přeslici, pocházející z ženské větve rodu: to zbožie movité i nemovité má spadnúti na [jeho] dědice buďto <s> strany meče aneb przeſlicze,…napřed po meči, a pakli by těch nebylo, ale po přeslici ProkArs 181a; pak li by nebylo po przeſliczy mužského pohlavie ZřízVlad q4a. – Sr. po III C 5