přěslen, -a/-u m.; k přiesti
1. přeslen, kotouček navlečený na vřetenu přeslice působící a usnadňující jeho otáčení, popř. vřeteno samotné: girta przeslen, forpex nóžky KlarGlosA 2558 (De fabris); pincus przyeſlen SlovKap 26b; pak li uzří [žena], ano jí przieſlen spadl s vřetena, bude od muže svého odlúčena BřezSnářM 154a verticulum; sertus przyeſlen SlovAnon 6b; pitica przyeſſlen SlovOpav 104a; pensum vřeteno, przieſlen SlovOstřS 101; ciroppus prżeſlen SlovKlem 37b; fusum prżeſlen aut brsněl t. 49b; vertebrum kolovratný pržeſlen t. 89b; girta…est instrumentum quod fuso inponitur in parte inferiori Przeſlen VodňLact K5a
2. chumáč vláken, zvl. vějířovitě se rozvírající (?): vezmi suchý kořen a učiň z něho jako przieſlen a vstrč mu [tj. nemocnému] v nos LékFrantB 185a (~Muz 43b, ~Křišť 43a)