1. pf. (jak dlouho) setrvat v mlčení: bóh náš zjěvně příde…a neprziemylczi ŽaltWittb 49,3 (nebude mlčěti ~Klem, nevzmlčí ~Kap) non silebit; k oltáři přistúpiv [Jeroným]…, za chvilku prziemlczaw,…tyto věci jest pověděl JeronM 65a sub silentio manere; oba [muži] spolu sedešta, a tak chvíli przyemlczeſſta JeronO 131a silentes…permanserunt; když by…vzvěděl otec slib [dceřin]…a przemlcżal BiblOl Nu 30,4 (mlčal by ~Pad) tacuerit; najbliží ten bohu bývá, ktoz przyemlczy (m. -czye) cti dobývá KatoVít 62a; když nás bližní hanějí bez viny, abychom my…v tu dobu pṙiemlcżeli HusPostH 56b; conticere pržiemlcžeti SlovKlem 10b (virsweygen DiefGlos 146)

2. pf. co ap., komu mlčením zareagovat na co/koho; [sdělení ap.] mlčky přejít, pominout co; komu neodpovědět: slušie do času przyemlczyeti těm, ješto zlé činie, aby v čas podobnější byli tresktáni ŠtítBojVyš 5a silentio tegenda sunt; ktož své ženě przyemlczyety nemuož na čas, ni shověti KatoVít 76a tacere; jáť všecko przemlczeti musím a tě…haněti nesmiem TkadlA 26a; nenie snadno o tak velikú…pravdu…psáti. I zdá mi sě lépe o to prziemlczeti DubA 11a; to jest dobré, kdož zlořečícímu přemlčij JakPost 119b

3. zmlknout, umlknout, přestat v řeči n. jiném zvukovém projevu: když przemlczie kniežata z vojsky, dokonajíc svú mluvu BiblOl Dt 20,9 (by umlkli ~Pad) siluerint; zevil li by co bóh menšiemu, aby také przemlczal větší ŠtítKlem 78b (sr. 1 C 14,30); David k chvále božiej huda przemlczowaſſe ZrcSpasK 57; reticere pržemlcžeti SlovKlem 22b (verswigen DiefGlos 496) ║ vece Hněv:…já jim to zjevně povím. Ale jiné sestry ji pṙemlċely TovHád 116a přiměly k mlčení