ˣpřěhyřovati, -uju, -uje ipf.; sr. hýřiti
koho [seskupení lidí] předcházet před koho, přecházet přes někoho dopředu k jeho obraně: obrání hospodin všěch zástupuov Jeruzalém, obranijě a vykupujě a prziechirzigie (m. prziehi-) a spasijě BiblDrážď Is 31,5 (přěchozije Pror, jda BiblPad) transiens
K významu přě- ‚přěd‘ sr. přěběhnúti 5 aj. Kořen hyr-/hyř- vykládají etymologové i JgSlov jako pohybový. – Sr. lat. transire ‚übertreffen, zuvorkommen‘ Georges 2,3182. – Jiný výklad sr. P. Nejedlý, Studia etymologica Brunensia 1,223–226. – Může však jít také o chybu m. přěchozovati (v. t.), tak Pror, BiblOl, ~LitTřeb, ~Dobr