přěboj, -ě m.; k přěbiti, přěbojovati
loupeživé napadení, útok spojený s oloupením; [země] drancování, plenění: lev hotov ku prſiebogiu ŽaltKlem 16,12 (v. plen 1) ad praedam; že je nevinen…z lúpežě takéž, takéž <z> zlodějstva, takéž z prziebogie RožmbA 43; viděti [dáváš] przieboy a nepravedlnost proti mně BiblDrážď Hab 1,3; oni [nepřátelé] sú činili veliký prziebog v naší vlasti t. 1 Mach 15,35 (ránu ~Pad, záhubu ~Praž) plagam. – Sr. přěbojničstvo
Též jm. míst. Přěboj (villam Priboy Reg 1,610, 1253), pozd. též Přědboji pl. m. (v Předbojích ArchČ 28,150, 1433)