1. koho/co násilím přemoci, zvl. v boji; [zemi] napadnout a zpustošit: chudoba čest przyebygye, ni mnicha ni knězě míjie Vít 44b (fig.); bohové, ješto sú prziebyli ejiptskú zemi všelikú ranú na púšti BiblOl 1 Rg 4,8 (pobili ~Pad, zmordovali ~Praž) percusserunt; koho si dnes przebygal t. 1 Rg 27,10 (na koho s sě obořil ~Pad) in quem irruisti; běda, ješto prziebigeſs a lúpíš, nebo sám lúpen budeš t. Is 33,1; jeden [kohout] chocholatý, starý, kteréhožť jest u nás ižádný kokot nepřebil ArchČ 14,27 (1447) ○ přěbitie n.: predacio przebitie KlarGlosA 1589 (De factis) ║ lúpí [pýcha člověka] na cestě spasenie a przebígíe z duchovních daróv ŠtítBes 198 olupuje o duchovní dary; všichni [lupiči] spolu šli a przebili vóz pod Hórkú PoprRožmb 45a (1427) přepadli a oloupili

2. koho [více jednotlivců] pobít, postupně zabít: desět sem kostelóv vybil, kněží oblúpil i przibil (m. przie-), kradl sem…i prziebigal [tj. napadené] DesHrad 763; sluhy…Davidovy přijidechu, prziebywſſe padúchy BiblOl 2 Rg 3,22 (pobivše ~Pad, zmordovavše ~Praž) caesis latronibus