přěčistiti, -šču, -stí pf. (ipf. přěčiščovati, -uju, -uje); k čistiti
1. co [stříbro ap.] (v čem [ohni]) pročistit, přečistit, důkladně (zcela) zbavit nečisté příměsi: vše zlatem položeno bylo jest a pṙeciſtieno BawArn 2730; pṙeċiſtige [tavič] střiebro i očistí syny Leviny BiblLit Mal 3,3 (očistije ~Ol, vyčišťuje ~Pad, ščiščuje EvOl) emundans; excoxi přěžehl vel prziecziſtil [jsem tě] v ohni VýklKruml 152a (Is 48,10: vyvařil sem tě BiblPad; fig.); conflabo, id est igne tribulabo przicziſtim (m. przie-) vel melius přěpustím [proradné lidi] t. 159a (Jr 9,7; fig.). – Sr. přěcúditi
2. pf. koho (čím ap.) mravně zcela očistit, odstraněním mravní poskvrny učinit bezúhonným: tentoť oheň…každého podlé zaslúženie przieczyſty PasMuzA 512 ardebit; když od takových věcí dušě bude zčiščena a…bolestmi przzeczziſſczzena Kruml 284; potřebí jest…, aby nebyli zatraceni, skrze světskú moc přečiſſtěni AktaBratr 2,170b