příspor, -a/-u m.
příspora, -y f.
příspoř, -i f.
k přispořiti
1. rozmnožení, rozhojnění: mně [Jason], by řeč jeho [králova] z čisté viery pocházela na přísporu jeho [Jasonovy] cti TrojK 80r in sui honoris incrementa sublimia; příspor vezme moc, čest i sbožie jeho [člověka] BřezSnářM 94r
2. jen f. zvětšení, růst: incrementum příspora KlarGlosA 1507 (De corporis natura); (o nemoci) šíření, rozšiřování (v těle): tať mast skrocuje jeho [neduhu] zlost, příspoř i horkost LékSalM 387 augmentum
3. posílení: když zároděta z výkalu a ze čmýry se učiní v děloze, tehdy moc chvějepotná z výkalu otcova přísporu jie dává, že se heblé, jie a roste LékŽen 19r
Sr. příplod, přírod, přísporek