příslušenstvie, -ie n.
k příslušný
1. jur. čeho, k čemu (nemovitosti ap.) příslušenství něčeho, co tvoří součást něčeho: nám a budúcím našim dal jest [král] … zemi opavskú s dóstojenstvím se vším … i se vším obecně jiným … příslušenstvím … u manstvie PulkR 183 cum universis aliis pertinentiis; ves Jinašov se vším panstvím a příslušenstvím Půh 3,103 (1436)
2. pravomoc, oprávnění k nějakému působení příslušející někomu: já Albrecht z Týnce [slibuji] … předepsaného Ondráška … v tom rychtářství i s příslušenstvím nehyndrovati ListářPlz 1,398 (1442); aby tíž měštěné [bavorovští] … užívali všech a všelikerakých práv, svobod, příslušenství, milostí … úplně a docela CJM 4/1,127 (1479) emunitatibus
3. co slouží k provedení n. provádění něčeho: potom obětováše [kněz] obět ˂s˃ svým příslušenstvím, položiv to na oltáři ComestC 88r
4. ojed. gram. kategorie: accidencia sit příslušenstvie KlarVokF 133 (De grammatica; příslušenie KlarVokK)
Sr. příslušěnie, příslušnost