1. (o sedícím) u čeho sedět v těsné blízkosti něčeho: přísedíci ji [Moudrost] u dveří svých nalezne BiblPad Sap 6,15 (též VýklKruml, sediece BiblOl) assidentem … illam foribus

2. komu na čem, při čem přisedat při něčem jako něčí doprovod, být přítomen při něčem jako něčí přísedící: kardinálové biskupové zajisté na velikých slavnostech přísedie papeži MartKronC 2r; na kterémžto slyšení … páni obojie strany … přijmúce sobě z měst …, každá strana zvláště, kohož ráčí …, máme a mají býti a příseděti (přiseděti ed.) ArchČ 3,241 (1423)

3. (k) komu/čemu ap. bydlit, být usídlen v (těsné) blízkosti někoho/něčeho: nepohonil [„komorník“] mě tirhy v těch městiech, k nimž přiseźu RožmbA 34; sousedit s někým/něčím: ti lidé přísedie Vlachovi o pole, a vyjdú li, bojím se, by jim nepobral ArchČ 7,367 (1468)

4. (o osobě, nemovitosti ap.) k čemu příslušet, patřit k něčemu, být součástí něčeho: zboží a práva všeliká, kteráž příležie a přísedí k mezem královstvie našeho, … jsú pod královské moci panováním MajCarA 41 sistentia infra limites; se všemi služebníky našimi, kteříž jsú u nás a k těm zámkóm přísedie ArchČ 7,363 (1468)

5. (o člověku) (k) čemu, v čem (soudu) příslušet, spadat pod pravomoc něčeho: u vás staven jest [poddaný pisatele] a obžalován není v úřadě, kdež ku právu přísedí vedle obyčeje ListářRožmb 2,146 (1442); oni [měšťané] i dlužník v témž súdu přísedí PrávJihlA 53v