přírod, -a/-u m.
příroda, -y f.
k přiroditi, přiroditi sě
1. potomstvo, co se narodilo: auga příroda SlovVokKlem 175r; soboles přírod Slov Ostřihom II 8, 64; jen f. (lidská) rod, pokolení: viziž, člověče, kte jest buoh tvú přírodu postavil KázDzik 154v
2. jen m. rod, původ, „přiroźenie“ 3: nemni ižádný, by osob rozdělených přírodem, stavem, duostojenstvím anebo úřadem byl týž výklad snóv BřezSnářM 36v
3. jen m. příbuzenství, rodová blízkost, „přiroźenie“ 5: neroď přétele tupiti …, ač on nravy proti sobě proměnil jest, slúže tobě, máš na přírod vždy pomnieti a pro přézen jemu přieti KatoN 233r (přirozenie KatoVít)
4. (mužská, ženská ap.) pohlaví, souhrn podstatných znaků odlišujících samce a samici, „přiroźenie“ 7: tato mladičká děvečka, ženskéj přírody oblečka LegKat 3097; k rození dokonalém jeho [člověka] potřebať jest spřeženie rozličného přírodu, točíž samcového a samičného LyraMat 122r sexuum
5. jen f. čeho (rostliny) druh, „přiroźenie“ 6: kořen jadrný a nosící semeno podlé přírody svéj EvOl 133v (Gn 1,12: plodu BiblOl) juxta genus suum
6. jen f. povaha, soubor příznačných vlastností, „přiroźenie“ 14: příroda natura, mens mysl, stvořenie creatura KlarGlosA 35 (De deo et celo)
Sr. přiroźenie