přípověd, -i f.
k připověděti, připověděti sě
1. přípověď, příslib: indicium přípověd KlarGlosB 2283 (De iudice)
2. jur. k čemu (soudu ap.) předvolání, obeslání, vyzvání k dostavení se: jestli kto dříve k tomu súdu připověděn, ta přípověd má tvrda býti ostati PrávŠvábC 26r; odloženie súdu od středy do soboty jest jako hlavnějšie věc a přípověd k súdu k středě jest věc příhodná PrávJihlA 20r
3. jur. o co, na co, čeho přihlášení právního nároku na něco před soudem: zastúpí li jeden člověk druhého v súdě …, muož dobře naň žalovati kromě přípovědi o dědinu PrávŠvábC 64r; já na jeho statek za jeho živnosti přípověd učinil jsem, nemoha jeho jináč sobě k místu přivésti Půh 6,164 (1481)
Sr. připověděnie, přípovědné