případek, -dka/-dku m.
k připásti, -padu
filoz. případek, vnější znak (projev, vlastnost) něčeho, „případ“ 4: to nemóž nalezeno býti, … by který byt mohl bez případku hodného státi ChelčBisk 63v; za svátost mají toliko bělost aneb okrouhlost aneb jiný případek chleba bez podstaty jeho zóstávajície AktaBratr 2,116v (1444)
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
případek, -dka, -dku m. vnější, nepodstatná vlastnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
případek m. = vlastnost zevní, která není podstatná
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.