pľúcě, pľuc pl. n., f.
plíce, orgán dýchání a hlasu: zastřěli [Syřan] Achab mezi plicie a želudek ComestC 185a (3 Rg 22,34) inter pulmonem; v plicech, ješto povětřím srdce obvlažují dýšíc ŠtítBes 39; to [oněmění] sě přiházie z otoku plicz LékVodň 260b; má li nežit na plicziech LékKřišť 66a; plicze všelikého dobytčete s uoctem vařiti LékMuz 168a; údové duchovní jsú: plicze, cievy plicné, srdce LékRhaz 131; jich boky až do plic ukrutně vypálil [kat] BřezKron 494 ad intestina — obrazně o vyjádření citu jen slovy: on mě z srdce [miluje] a já jeho z plic LyrVil 166, pod. HusManžV 115b; kdyby se ta srdce těch nábožníkuo druhdy nevylila do plicz, zdálo by se jim, že některá pravda jest tiem…zamlčína ChelčPost 237a; ctětež je [pány] všickni, ješto dobré plice s chřtánem na takového by slušely [tj. aby mohl halasně chválit] TovHád 81a
Též jm. osob. Pľúcě m. (TomekMěst 2,47, 1413)