púto, -a n.
pouto, předmět sloužící k spoutání, zvl. něčích nohou, ojed. „kláda“ n. „okov²“
abstr. svazek, závazek
Sr. řetěz
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
