pólnoc, -i f., též pól noci, ojed. polunoc (sub 2); k pól a noc
1. též pl. půlnoc, doba kolem poloviny noci: u pol noczy vstávách ŽaltWittb 118,62 (o pol noczy ~Pod, u polnoci ~Klem) media nocte; o puolnociech pohrabováše je [zabité] TobU 137b (Tob 2,9: o puol noci BiblLit) mediis noctibus; ty hodiny bóh jinými jmény nazval: večier, neb polnoczy, neb kokotové pěnie ComestC 303a; intempesta polnocz KlarGlosA 173 (De aereis); tuto znamenán jest [čas] puolnoczy LyraMat 159a; šest hodin od pohřebu svého až do puol noczy HusVýklB 16b; intempesta puolnoczi vel smrčení SlovOstřS 87; velmi ráno jako po puolnoczy CestJar 5
2. sever, severní strana, půlnoc (zast.): ot slunečného vchodu…, ot polnoczy ŽaltWittb 106,3 (ot akvilona ~Kap) ab aquilone; ješto [cesta] jest na polunocy BiblDrážď Ez 44,4; polunocz sit septembris (asi omyl m. septemtrio) KlarVokF 317 (De phisica); v končinách tej strany na puolnocz mnoho Tateróv jest CestMil 124a; aquilo puolnoci MamUKA 16a; latus aquilonis strana polnoci t. 28a; septemtrio puol noczi SlovOstřS 64; od východu, poledne, puolnoczi i západu KrčínHrad 2a. – Sr. polúnocie